Miminko je doma!
Nadělila jsem si krásný dáreček! Ještě sice nemá jméno, ale 5.11.2007 jsem si z ChS Z Niflheimu odnesla krásného černého broučínka. Má úžasně hebounkou srstičku a na světle se mu lehce leskne do stříbrna. Při předávání u Mirky doma po mně celkem lozil, zdál se být neposedný. Když jsem si ho ale přinesla v krabici domů, jenom seděl jako bobeček a koukal jako...jako budulínek. Nechal se hladit, ale nikam nešel, ač jsem ho nechala na posteli (čili měl volný prostor). Tak jsem vedle něj začala upravovat klícku - dala jsem mu do ní piliny, co měl v kleci s maminkou a sourozenci, aby alespoň trochu cítil jejich pach a papáníčko, na které byl u původní majitelky zvyklý. Po chvíli se odvážil vylézt z klece. Tak přeci jen ho doladění domečku asi zaujalo a jal se nové bydlení prozkoumat. Dřevěný domeček ho zprvu nijak zvlášť nezaujal, zato se mu líbila zavěšená sýrová tyčinka a také měl pořádnou žížu. Když ho to v kleci přestalo bavit, začal vystrkovat čumáček ven. Seděl na vyklápěcích dvířkách a asi půl hodiny se rozhodoval, jestli jako jooo anebo neee :-) Tak jsme mu ukázali našeho druhého potkyška Lemiáška. Zírali na sebe, očichali se, "opusinkovali" a pak jsme Lemmyho dali zasejc na zem, aby malému třeba neublížil. Přeci jen je na společné hrátky brzy. Lemmy z toho byl asi trošku přepadlej, protože jak se nikdy nemazlil, tak se po mně začal drápat a vyžadoval pozornost. Podotýkám, že jsme ho celý večer průběžně hladili, věnovali se mu a dávali mu mňaminky, aby se necítil odstrčený a ohrožený mimčem.
Mališkej se ke mě přihnal až na večeři. Měli jsme opečené klobásky, a tak vylezl ven na postel, kde jsem jedla. Nejprve mne opatrně obcházel, ale pak mu vůně nedala a přišoural se s napřímenými fousky až k talíři :-) Strach mu asi nedovolil zkusit si vzít přímo z talíře, a tak jsem ho odměnila alespoň špenátovým bonbónkem. Bral si ho dost opatrně, Lemiáš byl oproti němu něco jako piraňa.... Když ho malej zchroustal, zalezl si do patra klece, chvilku na nás ještě mžoural a pak spokojeně usnul....